Rychlé shrnutí knížky: Překvapilo mě, jak stejná a jiná zároveň je kniha ve srovnání s Tao te ching. Ale Tao je pro mě nekonečným zdrojem inspirace a tuto knihu jsem asi v půlce odložila (na konci příspěvku přikládám příklad proč). Nicméně několik zajímavých myšlenek jsem si odnesla.
„Vyjde tedy nejdelší život najedno s nejkratším; neboť přítomnost je všem stejná a ztracená nám nenáleží, a tak se jeví to, co ztrácíme, jenom jako okamžik.“
„Kolik volného času získává ten, kdo se nestará o to, co mluví, dělá nebo zamýšlí jeho bližní, nýbrž usiluje, aby právě to, co činí sám, bylo spravedlivé a bohulibé a vůbec dobré.“
„Všechno, ať jakkoli krásné, je krásné samo sebou a nic už dále nepotřebuje, neboť chvála není jeho součást.“
Zajímavé srovnání západní a východní kultury (podobný závěr, ale úplně jiná cesta):
Marcus Aurelius: „Hned ráno k sobě promlouvej takto: Setkám se s člověkem všetečným, nevděčným, domýšlívým, potutelným, závistivým a sobeckým. Všechny tyto vady vyplývají z neznalosti dobra a zla. Já však jsem dospěl k poznání, že dobro svou přirozeností je krásné a zlo je ošklivé a že také přirozenost právě toho, kdo chybuje, je příbuzná s mou, nikoli snad účastí na téže krvi nebo rodu, nýbrž na témže rozumu a jeho božském podílu: nemohu tedy od nikoho z nich utrpět škodu, neboť nikým se nedám zlákat k ničemu ošklivému; také se však nemohu na svého příbuzného hněvat ani se s ním nepřátelit, neboť jsme stvořeni k součinnosti…“
Tao: „Chová se dobře k dobrým
Chová se dobře ke špatným
V tom tkví dobro
Důvěřuje těm, kteří zasluhují důvěru
Důvěřuje těm, kteří nejsou důvěry hodni
V tom tkví důvěra“
Komentovat